<<<       Roháče 99       >>>

FREEDLAND.cz
W E B    V Š E C H,    K T E Ř Í    V Í

chat

Náš diář

15. až 21.januára

Před hlavní budovou střediska je Vlado, Lockay a Fünf. Fünf a Vlado na Redikálnem. Roháče99. Zní to hezky. Od příště budeme počítat znovu od nuly. K v pořadí čtvrtému lyžáku se opět dochoval zápis (opět z Medvědova Deníku01) i fotografie, které prošly na závěr roku 2013 remasteringem. Už byl čas a patnácté výročí mi přišlo celkem vhodné. A navíc se většina z nich (myšleno fotek) bezprostředně dotýká povedené Expedice Redikálne 99. Výstupu nad "školské sjezdovky" do míst, kde byl sníh. Ano, v roce 1999 jsme si mnoho sněhu vstkutku neužili. Přiznám se, že do starého textu níže se mi vůbec zasahovat nechtělo:-)

(zápis z medvědova Deníku 01)

- odjezd -

      Ve čtvrtek, den před odjezdem na lyžák, jsme u mne doma trochu oslavili moje narozeniny s kolegy z práce a se Zippem. K tomu jsme ještě zapíjeli konec roku, poáč jak jsme zjistili, na jeho konci jsme to poněkud pro velký frkot nestihli. Samozřejmě jsme u toho popili a tak vstávání vypadalo přesně podle toho.
Vzhůru nahoru!       Ranní kocovina k pohodě moc nepřispěla a k tomu mne přepadla cestovní nervozita. Poledne se přesto velmi rychle přiblížilo a s ním i příjezd Boba a jeho přemisťovadla. S Fünfem, Zippem a Bobem se ještě zastavujeme v Karviné pro poslední věci a o půl třetí odpoledne konečně vyrážíme na Slovensko.
      Cesta do Roháčů byla pohodová až na poměrně nepříjemné sychravé počasí, které u Kralovan přešlo v husté sněžení, což řádně zpomalilo další postup. Celní kontrola dopadla pro nás dobře, poáč žádná nebyla. Ani si raději nepředstavuji, co by se dělo, kdyby celníci objevili našich dvanáct litrů ferneta. Na lyžáku fungujeme totiž tak, že Vlado s Palem dodají limonády a my k ním alkohol.
      Večeři jsme stihli akorát i přes montáž řetězů v Zuberci. Bobo se na další cestu jako jediný bez nich necítil. Večer jsme se na chatkách příjezdově zrušili.

- sobota -

      Ještě večer velmi příjemně překvapil Charlie svým příjezdem. O to raději jsme zachlastali. Dnes se mi vůbec nechce lyžovat (což znalé nepřekvapí...), ale ostatní jsou řádně naladěni. S Manťasem jsme se před obědem odhodlali k výstupu pod školským vlekem směrem na Redikálne. Skvělý nápad jsme dostali, poáč se nám po cestě vykládalo a vykládalo. Malou chybičkou byla naše lenora, která nám zabránila popojít nějakých sto metrů, kde bychom se dostali nad hranici lesa. Aspoň se o kopec pokusíme ještě jednou. Nahoře bylo velké množství sněhu!
      Po obědě jsme podnikli první testovací jízdu na termály do Oravice, které nás opět nezklamaly. Příjemně osvěženi a vykoupáni jsme se po večeři mohli směle pustit do piva. Někdo do Žabanta, jiný do Pilsnera. Obsluha v bufíku byla jako vždy řidká.

- neděle -

      Nemá asi cenu popisovat den za dnem na lyžáku, poáč program je stále jasný a předem daný. Neděle byla vyjímečná snad jen tím, že jsme po obědě podnikli průzkum skanzenu. Konečně! Dosud jsme kolem něj jen trapně projížděli. Příjemně ospalou procházkou jsme prošli celý areál. Na místě vyhořelého bufetu se začíná na svět pomalu klubat nová dřevěnka, ze které by časem měla vzniknout hospoda. Už se na ni těšíme!
      V areálu Školícího a rekreačního střediska VŠDS letos poprvé (po mnoha letech slibů) začala fungovat sauna. Koupání a chlazení je přímo v potoku vedle saunovací budovy, která je fungl nově opravená a příjemná. (Stále máme před sebou děsivou vzpomínku na saunovací boudu u chaty Tesla. Never more!) Saunu jsme museli pochopitelně vyzkoušet co nejdříve. Stihli jsme ji už v neděli.

Expedice Redikálne´99

      Příjemnou změnou v programu lyžování, koupání a bujarých večerů byl středeční výstup na Redikálne, který se nám nakonec protáhnul až na Velký Klín v nadmořské výšce 1390 metrů. Fünf, Vlado a Charlie vzali s sebou na expedici své lyžařské náčiní a já se Zippem jsme tvořili takzvanou horkou zálohu. Táhli jsme se s občerstvením a dolů s nepotřebnými věcmi k lyžování.
      Počasí na výstup nám více než přálo. Jasná obloha a ostré slunce slibovali fantastické a daleké výhledy, ke kterým jsme se nejdříve museli pořádně probojovat. Sněhu v lese bylo pořád ještě málo proti tomu, jaká vrstva nás čekala mezi kosodřevinou. V jednom místě to s naším dalším postupem začalo vypadat celkem beznadějně, poáč na úseku ne delším než deset metrů jsme zapadali hodně hluboko. Závěrečný výstup na Velký Klín byl sice velmi brutální, ale výhledy do daleka rozhodně stály za trochu více úsilí.
      Na zpáteční cestě si kluci vyzkoušeli panenský sníh. Byl sice trochu namrzlý, ale ve Vladově, Charlieho i Fünfově tváři vládlá naprostá spokojenost. Závěrečnou mňamkou na bezlesnatém úseku byl západ Slunce, po kterém už jsme museli trochu spěchat dolů.
      Večer se nám krásně zrušil Peter. Začal poměrně nenápadně a vrchol byl famózní. Zcela pochopitelně vzhledem k jeho povaze už po zbytek lyžáku nebumbal vůbec.

- konec -

      Nebyli by to slovenští policisté, aby nás něčím milým nepřekvapili. Před Habovkou rozložili své stanoviště a my dostali pokutu za pásy vzadu. 300 Sk. Přijeli tady s jasným cílem: vykasírovat turisty. Takové způsoby se u nás snad už nenosí. Trošku nám policajti rozhodili náladu na zpáteční cestu, ale i tak převažují zcela jednoznačně skvělé vzpomínky na lyžák jako celek.

*****

(reko 30.11.2013)
-md-


Poslední aktualizace:




webzdarma.cz